Sikorski: Polsko a budoucnost Evropské unie
(překlad Lidovky) Mnoho let nevzbudil žádný projev středoevropského řečníka takový ohlas jako řeč polského ministra zahraničních věcí Radosława Sikorského v Berlíně 28. listopadu 2011 v Berlíně.
Pane prezidente, pane ministře – milý Guido, vážené dámy a pánové,
dovolte mi začít historkou.
Před dvaceti lety, v roce 1991, jsem jel jako novinář do Federální republiky Jugoslávie. Když jsem dělal rozhovor s prezidentem Chorvatské banky, někdo mu zavolal informaci, jejíž význam nebyl úplně jasný. Volající mu sdělil, že parlament jiné republiky, Srbska, před chvílí odhlasoval dotisk neoprávněného množství bankovek společně měny – dinárů.
Bankéř zavěsil a řekl: „To je konec Jugoslávie.“ Měl pravdu. Jugoslávie se rozpadla. Rozpadla se i „dinározóna“. Víme, co přišlo potom. Měnové záležitosti mohou být záležitostmi války a míru, života a smrti federace. Dnes mají Chorvatsko, Srbsko a Makedonie vlastní měny. Černá hora a Kosovo používají euro, přestože nejsou v eurozóně. Bosna a Hercegovina má dokonce „konvertibilní marku“, jejíž kurs závisí na euru. Překvapivá historie. Nikoli integrace, ale evropské dezintegrace. Dezintegrace, která se uskutečnila za strašlivou cenu lidských životů. Tento region se až nyní pomalu vrací do evropské rodiny.
Osud Jugoslávie nám ukazuje, že peníze, které technicky plní funkci „směnného prostředku“, symbolizují jednotu nebo její absenci. Proč tomu tak je? Peníze existují, protože existují společenství. Společenství, v němž lidé žijí a obchodují – uskutečňují svobodnou směnu – je hodnotou. Peníze vyjadřují tuto hodnotu.
Morální význam peněz zajímal Immanuela Kanta, který napsal, že celý postup půjčování předpokládá poctivý záměr splácet. Kdyby se tato podmínka běžně ignorovala, ohrozilo by to podstatu půjček a sdílení bohatství. Poctivost a odpovědnost jsou pro Kanta základem celého mravního řádu. Právě ony také tvoří základní kameny Evropské unie. Poukázal bych na dvě základní hodnoty: odpovědnost a solidaritu. Na naši odpovědnost za rozhodnutí a procesy. A na solidaritu, když přijde na nesení nákladů.
Dnes, když se blížíme ke konci polského předsednictví v Radě EU, položím následující otázky:
Jak došlo ke krizi?
Kam směřujeme?
Jak toho chceme dosáhnout?
Jaký je polský vklad?
O co žádáme Německo?