LtN: Oživí ekonomiku snížení podpory rodinám?
Literární noviny https://www.literarky.cz/tema-na-tento-tyden/1842-oivi-ekonomiku-snieni-podpory-rodinam
Je vyplácení mateřské, přídavků na děti a dalších sociálních výhod brzdou ekonomického rozvoje?
Česká ekonomika, stejně jako světová, se nachází ve fázi hlubokého poklesu. Na tomto základním faktu je shoda, ale jen na něm. Možných reakcí na tuto situaci je nepřeberně od masivních státních zásahů do národních ekonomik pumpováním veřejných financí až po libertariánské „laissez faire" (nechte činit) navrhující snížení role státu.
Vládní i opoziční politici se předhánějí v nápadech, jak nastartovat ekonomiku z poklesu do růstu. Nelze se vyhnout i úvahám na možné změny sociálních dávek. Pokud má stát šetřit, mají se tyto dávky snížit? Nebo jsou naopak stabilizačním a možná i prorůstovým prvkem? Problém je však jinde. Jako společnost si žijeme na dluh, což je trvale neudržitelné řešení. Ovšem střednědobě je žití si nad poměry velmi příjemné. Jak s nepřekonatelným cynismem řekl „duchovní otec" státních zásahů do ekonomiky John Maynard Keynes, z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví. Ve Švejkovi polní kurát Katz příznačně říká: „To se nám to žije, když nám lidi půjčujou".
Je ale mýlkou si myslet, že u nás nebo ve světě vedou spor tržní fundamentalisté se sociálně cítící levicí. Zodpovědnost a skutečná víra v jednotlivce a svobodný trh je již dávno knižní minulostí, kterou jen několik žurnalistů a akademiků udržuje ve veřejné diskuzi. Politický mainstream je absolutně protiliberální. Stát má povinnost postarat se o ekonomický růst a v případě poklesu se lze neomezeně zadlužovat.
Rozdíl mezi údajně odpovědnou vládnoucí a papírovou pravicí ve sněmovně (ODS, TOP-lidovci) a populistickou levicí (ČSSD, KSČM, KDU-ČSL) je o tom, zda bude deficit 5,3 procent nebo 5,7. Spor, zda pár miliard (promile v rozpočtech) získat na straně snížení dávek nebo zvýšením daní je drobně významný jen předstíráním stranických principů.
V blízké budoucnosti nás čekají velké potíže, široká veřejnost si odmítá přiznat rozsah problému a bude volit mezi současnou „politickou mafií". Liberál se děsí nálady, jak se po vybřednutí z krize vrátíme zpět k politice, která krizi způsobila. Dluhy zatěžované ekonomiky jsou léčeny novými dluhy. Klín je vytloukán klínem.
Laskavý čtenář, který dočetl až sem, si ovšem zaslouží místo lamentace návrh řešení. Spolu s prvním ministrem financí ČSR Aloisem Rašínem bychom si měli připomenout, že bohatství vzniká z úspor a investic. Politici, kteří nám nabízejí bohatství na dluh, by měli být souzeni jako sprostí drogoví dealeři a lichváři.
Diskuze o velikosti sociálních dávek státu je podobna diskuzi o počtu záchranných člunů na Titanicu. Je podstatná, sociální výdaje jsou rozbujelé a dávno se míjejí se svým základním posláním. Na místo snižování rozdílů je produkují. Ve svém rozsahu však nemají zásadní vliv na nezodpovědnost celé posádky ženoucí „nepotopitelný" Titanic na ledovec.
Milan J. Hamerský
Autor je ředitelem Institutu práva a demokracie.